¹ Consérva me, Dómine, quóniam sperávi in te. * Dixi Dómino: Deus meus es tu, quóniam bonórum meórum non eges.

¹ Zachovej mě, Hospodine, neboť jsem doufal v tebe.* Řekl jsem Hospodinu: Bůh můj jsi ty; neboť dober mojich nepotřebuješ.

² Sanctis, qui sunt in terra eius, * mirificávit omnes voluntátes meas in eis.

² Svatým, kteří jsou v zemi jeho, * divné učinil všecky vůle mé v nich.

³ Multiplicátæ sunt infirmitátes eórum: * póstea acceleravérunt.

³ Mnohá jsou nemoci jejich, * potom chvátali.

⁴ Non congregábo conventícula eórum de sanguínibus, * nec memor ero nóminum eórum per lábia mea.

⁴ Neshromáždím schůzek jejich s krví, * ani připomínati budu jmen jejich přes rty mé.

⁵ Dóminus pars hereditátis meæ, et cálicis mei: * tu es, qui restítues hereditátem meam mihi.

⁵ Hospodin je díl dědictví mého, a kalich můj; * ty jsi, kdo navracíš dědictví mi mé.

⁶ Funes cecidérunt mihi in præcláris: * étenim heréditas mea præclára est mihi.

⁶ Provazy padly mi na místech výborných: * neboť dědictví mé výborné jest mi.

⁷ Benedícam Dóminum, qui tríbuit mihi intelléctum: * ínsuper et usque ad noctem increpuérunt me renes mei.

⁷ Dobrořečit budu Hospodinu, jenž dal mi rozum, * nadto a nyní do noci trestala mne ledví má.

⁸ Providébam Dóminum in conspéctu meo semper: * quóniam a dextris est mihi, ne commóvear.

⁸ Spatřoval jsem Hospodina před zrakem mým vždy, * neb v pravici jest mi, abych se nepohnul.

⁹ Propter hoc lætátum est cor meum, et exsultávit lingua mea: * ínsuper et caro mea requiéscet in spe.

⁹ Proto se rozveselilo jest srdce mé, a jásá jazyk můj; * nadto i tělo mé odpočine v naději.

¹⁰ Quóniam non derelínques ánimam meam in inférno: * nec dabis sanctum tuum vidére corruptiónem.

¹⁰ Neboť nenecháš duše mé v podsvětí, * a nedáš svému svatému tvému viděti porušeni. 

¹¹ Notas mihi fecísti vias vitæ, adimplébis me lætítia cum vultu tuo: * delectatiónes in déxtera tua usque in finem.

¹¹ Známé mi učinil cesty života, naplníš mě radostí s tváří tvou: * rozkoše po pravici tvé až do konce (na věky).