Vozy Bi vojenského vlaku
Pro potřeby přeprav vojska po železnici byly v druhé polovině padesátých let 20. století upravovány vozy vývalé řady Ci. Po zrušení třetí třídy přeznačené na Bi. Vozy měly dva velké oddíly pro cestující, jenž byly oddělené od sebe záchodem a půloddílem s lavicemi. Vojsko tedy nechalo odstranit onen půloddíl i se stěnami, a na jeho místo instalovalo kamna na uhlí. Díky úpravě tak byl vůz dostatečně vytápěn jedněmi kamny. Okno u půloddílu bylo zaslepené buď plechem vyplňujícím jen otvor okna, a nebo celou částí bočnice. Na střechu pak byl instalován komín. S postupnou elektrizací a související změnou návěstních předpisů byly z vozů odstraněné žebříky a lávky. I když to nebylo původním úmyslem, tak se některých vozů užívalo na vedlejších tratích až do konce parního provozu, kde byly v celku oblíbené.
Když jsem v roce 1993 dostal od rodičů svou první lokomotivu TT, tak jsem též od svého tatínka získal darem vůz od LPH Ci, který tatínek též slepil. Slepil jej dle návodu a vůz dobře jezdil a sloužil. Jenomže jsme neměli barvy na modely a tak byl vůz černý. To se vozu stalo osudné, protože při pokusech o obarvení vozu jsem za pár let udělal z vozu krásný vrak. Jednou jsem použil fix, jindy lihovou barvu, párkrát mi též vůz spadl na zem, a při nedostatku lepidla jsem některé části vozu připevnil zpět pomocí pájedla... A tak mi z vozu zůstala jen střecha, obvodové stěny a části pojezdu. Boční stěny měly od pájedla zničené okenní otvory a polovina lišt na vozové skříni chyběla. Takto vůz vypadal až do dubna roku 2018, kdy jsem se učil na státnice, nahrál si skripta na MP3 přehrávač a volnýma rukama začal modelařit. Protože jsem si zakoupil popisky z druhé poloviny 50. let, tak jsem se rozhodl si sestavit celou soupravu z vraků, co se mi válely doma. Na prvních dvou fotografiích je výše popsaný první vůz ve stavu, v jakém se dočkal letošního dubna...
Nebýt to můj první vůz a tatínkova práce, kterou jsem rozbil, asi bych vůz vyhodil... Nejprve jsem odstranil nárazníky a vstupní lávky. Bočnice pojezdu jsem musel vyměnit za nové, protože zásahy z minulosti je učinily nepoužitelnými. Dále jsem odstranil úchyty a domečky pro očková spřáhla. Při úpravě však vše praskalo, protože materiál již není houževnatý. Naštěstí to překryjou lepty.
Jak vidíte, paralelně s vozem od tatínka jsem vracel do života další vrak. Ten jsem zatížil po otcovském vzoru maticemi. Následovala úprava vozových skříní. Chybějící olištování jsem nahradil profily Evergreen. U vozu po tatínkovi jsem vytvořil místo okna plnou bočnici a u druhého vozu jsem naznačil pouhé přeplátování okna.
Vůz po tatínkovi náhle dostává tu jiskru, kterou jsem ve voze dříve hledal. Už nyní to nevypadá špatně. Lepty vzhledu vozu výrazně prospěly...
Vozy jsem stavěl do dvojice s otevřenými přechodovými plošinkami. V této fázi jsem vyhrabal na dně krabice další vrak vozu z roku 1995, který jsem stavěl v modelářském kroužku. Protože v archu s čísly byly tři čísla pro osobní vozy, tak jsem ho též použil. Vůz jsem chtěl jako připravený na zaslepení okna, ale již bez žebříků a lávek na střeše. Proto je dnes vůz silně patinován.
I z tohoto vozu jsem sundal všechny díly, jenž je možno nahradit leptíkem. Barvou jsem pak zatřel pouze ta místa, kde již původní barva nebyla. Vůz pak vypadal jako po opravách nátěru metodou záplatování. Stejným způsobem jsem přetřel i místa, která by byla přetřena po nedávných přečíslováních vozu.
S výsledkem jsem byl velmi spokojen. Vůz má otevřené obě lávky a může jezdit v soupravě, kterou takto jednotně vytvářel. Celá souprava tak může docela dobře jezdit s motorovou i parní mašinou. Opět se potvrdilo, že ne vše je nutné vyhodit, ale i recyklací se dá vytvořit dobrý provozní model.