Osobní vlak na začátku 50. let u ČSD

Když jsem před pár dny dokončil poslední článek na webu, tak jsem ještě netušil, že hnedle bude článek další. Díky tomu, že jsem musel začít vystěhovávat svůj pokoj v Brně - před cestou na Ukrajinu, tak se mi dostaly do rukou vozy, které potřebovaly po letech jen drobné úpravy, aby mohly být dokončené. Proto jsem se tedy rozhodl vozy dokončit, a zveřejnit přestavbu. Opět se jedná o stavebnici lisovaného plastu Bi - Be.  
Jeden vůz jsem před pár roky postavil celý, a druhé dva jen hrubou stavbu. Původně vypadaly oba vozy Ci strašně. Až se stydím dát sem fotky. 
Nicméně vozy měly poměrně odolný lak. Proto jsem se rozhodl základy vozů poopravit, dobarvit, a silně propatinovat. Nejprve přišel na řadu světlezelený vůz.
Sami vidíte, že mé první modely byly hrůza... Co se dalo od sebe oddělit, to jsem oddělil a připiloval, aby při příštím lepení vše k sobě aspoň trošku přiléhalo. Pojezd jsem měl poničenej od pájky, kterou jsem dříve užíval ke stavbě vozů místo lepidla. Na nový pojezd jsem pak dal košové nárazníky a leptané doplňky. Skříň vozu jsem v místech chybějícího nátěru dobarvil a vlepil leptané detaily a nová okna, protože ta původní byla nepoužitelná. Pak jsem nanesl obtisky, a přestříkal vůz lesklým lakem. Na střeše jem pak udělal silnou patinu. Vůz jsem následně přebarvil matným lakem. 
Poslední fází opravy vozu byly žebříky, lávky a toulce návěstních luceren.
Výsledný vzhled modelu je mnohem realističtější, než jak byl na začátku prací.
Vozy s takto poničeným nátěrem pak při nejbližší možné opravě dostávaly nový lak.
Druhý vůz jsem pak pomýšlel patinovat méně.
Následovalo opět nanášení obtisků a stříkání sprejem. Nakonec přišla na řadu patinace - nyní však jen střechy vozu. Nakonec vůz bez žebříků a lávek - teměř dokončený čekal 4 roky v šuplíku. Nyní je však již hotový.
No a nyní ke třetímu vozu - ten jsem našel před léty v časopise Železničář. Byla tam krátká historie vozu a plánek. Vůz byl dle článku původně neoplechován, s lampama plynového osvětlení, a se žebříky pouze u jednoho čela. Měl být jeden z prvních, u kterých byl záchod. Ve 30. letech 20. století byly tyto vozy rekonstruovány na elektrické svícení, a byla vozu  doplněna tlaková brzda. Jeden z těchto vozů se pak dochoval do dnešních dní ve sbírkách KHKD. Jedná se o vůz Ci4- 4101. I když je vůz se zakrytou nástupní plošinkou, tak má označení Ci - tedy toto není chyba.  Vůz dojezdil v padesátých letech. A nyní ke stavbě. Jestli si pamatujete, vůz jsem si před léty postavil též, ale bylo to jen tak na ostudu. Nakonec jsem si sice vůz nechal, ale bude stát někde v kopřivách za depem. Vůz tehdy vypadal takto:
V době, kdy jsem pracoval na tomto voze jsem nakoupil několik nově rozpracovaných vozů, a tento typ tam byl též. Vůz však byl bez střechy. Přestavby otištěné v časopise Železničář počítaly s vyklenutou střechou, ale já chtěl Ci4- 4101. Proto jsem místo vypouklé střechy vozu udělal plochou střechu, a snažil se vůz udělat dle výkresu. Místo stavebnicových náporových větráků LP jsem vůz vybavil větracími okénky nad okny.
Vůz byl přikryt plochou střechou a zasklen. Následovaly úpravy pojezdu. Čelníky jsem vybavil tehdy dostupnými košovými nárazníky a přilepil jsem schůdky.
V této podobě pak byl vůz téměř 6 let. Mezi tím mi přibylo něco málo nového materiálu ke stavbě a samozřejmě obtisky, které jsem zakoupil od pana Cekula. Ty jsem sestříhal do patřičného čísla.
Na fotografii je vše připravené na modernizaci. 
Nárazníky jsem použil 3D tisk, protože lépe vystihují tvar zachovaných nárazníků na zachovalé předloze. 
Místo pružinkového spřáhla jsem se rozhodl pro malou modernizaci. A pak jsem všechny celky přestříkal příslušnou barvou. A pak opět ta titěrná drobotina - čísla a kování vozové skříně.
Vůz pak vypadal celkem k světu.
No, a hurá na popisky vozu. Poslední jsem pak dolepil spřáhla a vůz může do provozu.
Vůz je nyní hotový, a stal se tak posledním hotovým vozem před mým odjezdem na Ukrajinu. Po mém návratu se budu s vámi těšit ze stavby dalších modelů.