Krátké Ce3- 4331
V roce 2014 jsem na aukru zakoupil pár rozdělaných vozů ze stavebnic LPH. Pro stavbu mi však chyběla reálná předloha, která se nezachovala do dnešních dní - a nebo jsem si to tehdy myslel. Vozy této řady byly vybaveny na obou čelech krytými představky. Tvar a konstrukce představků byl zanesen do tehdejších norem na výrobu železničních vozů. Tím byl urychlen vývoj dalších variant vozu a urychlena jejich tovární výroba. Modelovaný vůz řady Ce byl vyráběn snad ve všech vagónkách tehdejší monarchie. Původně se jednalo u KkStB o vozovou řadu 22, 23 a 24. Po vzniku Československa v roce 1918 byly označeny řadou Ce3- 4200 - 5082. Jednalo se o nejrozšířenější vozovou řadu, kterou nové ČSD převzaly po KkStB. Bohužel se žádný z představitelů této řady nedostal do sbírek žádného musea. Na to, že vozy byly masivně vyřazovány až v 70. a 80. letech 20. století je to škoda.
Já jsem se rozhodl si vůz postavit, když mi kamarád z musea v Jaroměři ukázal foto obytného vozu, který měl být původně krátkou variantou vozu Ce. Abych jej namotivoval k záchraně vozu, tak jsem model dodělal, aby viděli i v museu, že se jedná o krásný vůz.
Kastličku vozu jsem odkoupil bez vetracích okének, ale rozhodl jsem se, že vůz bude vybaven jako ve 30 letech 20. století, kdy bylo vozu dosazeno elektrické osvětlení a předělávání větracích okének na LP větráky ještě nebylo zvykem. LP větráky se na vozy dosazovaly až v 50. letech. Po vytvoření větracích okének jsem vůz přestříkal barvou ve spreji. Bohužel první foto mám jen od tohoto okamžiku, kdy jsem v roce 2014 poprvé na voze pracoval.
V krabičce s nepotřebnými díly jsem našel pojezd, který se rozměrově hodil na vůz - a byl již vybaven nárazníky a schůdky. Docela mi vyhovovalo, že mám pojezd připravený. Ale mělo to svůj háček - pojezd byl křivě slepený a proto jsem jej před lety vyřadil a použil jej až nyní. Když by se mi nedařilo vůz rozjezdit, tak bych jej vybavil ložisky a jistě by se to dalo opravit. No a nyní to jezdí i bez ložisek.
Z pojezdu jsem sejmul původní závaží a pružinky pro spřáhla a na vůz jsem znovu a lépe připevnil schůdky. Poctivě jsem vybrousil vše, co na pojezdu vybrousit šlo a na rám vozu jsem nalepil vzpínadla. Vůz má v reálu délku rozvoru 6,5 metru. To je nejmenší délka, kdy byly vozy vybavovány vzpínadlem.
Pojezd jsem nastříkal černým sprejem a s kastličkou vozu zkompletoval v jeden celek. V této podobě šel vůz do krabičky, kde byl až do 19. 10. 2020.
Jak je výše popsáno, přišla inspirace a tak jsem vůz opět vybalil. Vyndal jsem všechna okna a ručně jsem dotřel některá místa na skříni vozu jiným odstínem barvy, aby vůz nevypadal jako nový, ale prošlý provozem. Pak jsem model přestříkal lesklým lakem, nanesl jsem obtisky - co dům dal a aby číslo sedělo, opět jsem vše přestříkal lesklým lakem a pak matným. Na střeše vozu jsem provedl masivnější patinaci a opět zafixoval matným lakem. Kastlička vozu pak vypadala takto:
No a tak nastal čas na revizi pojezdu. Odebral jsem vše potřebné pro uchycení spřáhla pružinkou a nalepil kinematiky. Ve zbytcích různých stavebnic jsem našel bateriovou skříň pod vůz, dále dinamo a leptaná dvířka k bateriové skříni. Celý pojezd jsem přestříkal na černo. Vůz jsem slepil do jednoho celku a začalo to, co na stavbě modelů nemám rád - různé titěrnosti, žebříky, lávky a madla. Protože to na modelu není z fotografií moc znát, tak jsem to vyfotografoval na bílém podkladu.
Nyní je tedy vůz hotov a doufám, že poslouží aspoň někomu k tomu, aby jeho stále existující reálnou předlohu zachránil a později opravil do původního stavu.
