Třikrát Be - a pokaždé jinak
V roce 2008 jsem si zakoupil od pana Molaty odlitek vozu Be. Chtěl jsem však předválečné Be, ale když jsem odlitek přebíral, tak jsem zjistil, že jde o model poválečného vozu. Již tehdy jsem si však řekl, že si vůz z roku 1936 stejně postavím. Tehdy má dílna byla pouze (a jen) lupénková pilka a pilníky. Proto veškerá úprava odlitku byla ve znamení zkrácení vozové skříně a natření kastle vozu zelenou barvou. Pojezd jsem tehdy sestavil z dílů, co byly k odlitku. Foto ukazuje stav od roku 2008 do roku 2022.
Jak vidíte, žádná paráda to tehdy nebyla. Před lety jsem si na stránkách moje TT pořídil bočnice na přestavbu vozů Bi - Be, a těšil se, že si zamodelařím. Jenže ouha. Když jsem přijel za kamarádem, který si tento vůz pomocí oné stavebnice postavil, tak jsem zjistil, že bez rámů oken a bez zakulacených dveří na představku to není ono. Proto jsem s vozem nic nedělal. Mezi tím jsem se začal orientovat na motoráčky od leptů KuBer, a pan Kubíček mi nechal vyleptat zakázkový lept dle mých potřeb (většinou se jednalo o rámy oken a dveře představků). Nyní již bylo vše pro přestavbu hotové. Kování jsem pořídil u Hekttora, a madla s žebříky od SDV. Prostě jsem zaúkoloval všechny výrobce železničních modelů.
Tak jsem mohl začít stavět. Nejprve jsem vozu amputoval většinu kastle. Zanechal jsem pouze střechu a čela na obou představcích upravovaného vozu. 
Po krácení vozu jsem musel nastřeše nějak vytvořit švy. Na to jsem použil drátek ze staré elektrické cívky.
Po aplikaci nátěru to pak začalo vypadat i věrohodně.
Nastal tedy čas ke stavbě vozové skříně. Použil jsem čela vozu LPH a kartónovou stavebnici bočnic od Moje TT. Do předfrézovaných částí jsem vlepil pásky Evwergreen, či jak se to píše. Na představky vozu jsem pak nalepil zakázkově vyleptané dveře.
Jak vidíte, již to začalo připomínat předlohu. Pojezd jsem použil ze stavebnice LPH. Ložiska jsou mosazná, kola průměr 8 mm - kovová. Dalším bodem tedy bylo nasazení čelníků od Hekttora. Na čelníky jsem pak přilepil košové nárazníky, co jsem si nechal hromadně vytisknout na 3D tiskárně.
No a šlo se do lakovny. Vůz měl šedou střechu a zelené bočnice. Označení ČSD a číslo vozu i vozové třídy jsem nechal ve stavu po vyrobení. Prostě klasika.
A hurá opět na pojezd. Tam jsem dodělal dinamo a bateriovou skříň.
Vše pak bylo natřeno černou barvou. I pustil jsem se do oken. Byla to piplačka, ale vše do sebe pasovalo, a vůz jsem nakonec v pořádku zasklil pomocí průhledné fólie.
Na střeše vozu jsem aplikoval menší patinu a nasadil detaily - žebříky a toulce luceren. Vše sedělo, a já tak mám svůj vysněný vůz z roku 1936, jehož předloha dnes patří KHKD a možná se s vozem i v reálu někdy můžeme povozit.
No a jdeme k druhému vozu. Je to nástupce řady vozů, kterou jsem presentoval v prvním modelu. Původní dřevěná konstrukce vozů z roku 1936 byla u nově vyráběných vozů nahrazena okolo roku 1938 ocelovou konstrukcí, při zachování tvaru vozové skříně. Během válečných let pak byly dodávány prodloužené vozy s ocelovou kostrou vozové skříně, a s podvozky dle patentu Rybák, kterým byly vybavovány i nově vyráběné vozy třetí třídy. První série Rybáků Be měla ještě tyčové nárazníky a kluzná ložiska kol, ale během provozu byly i tyto vozy modernizovány. Já se rozhodl pro stavbu právě vozu Be první série, protože se jich několik dochovalo do dnešních dní. Všechny jsou však již po modernizacích, které za svého aktivního provozu prodělaly.
No a nyní již ke stavbě modelu. Ten je sestaven ze stavebnice SDV. Model má mít vzor ve druhé - poválečné a modernější sérii vozů. Já se však rohodl pro starší sérii vozů. Vybral jsem si vůz, jehož číslo jsem schopen sestříhat a jal jsem se sestavovat model. Stavebnice je balena do v pytlíku uloženém do fortelné kartónové krabičky. Díly samy o sobě jsou dobře propracované a i méně zdatný modelář s touto stavebnicí dokáže postavit pěkný model.
Sestavení celého modelu je záležitostí dvou hodin. A já začal modelařit. Z výroby tyto vozy měly koncové toulce pro označení konce vlaku na střeše, proto jsem odstranil z čela vozu návěstní držáky UIC. Rovnou jsem odbrousil i trubkové nárazníky, abych s tím pak neměl zbytečnou práci.
Nátěr vozu je opět proveden zeleně. Střechu jsem nechal v původní barvě a jen jí později napatinoval. Oproti návodu jsem nastříkal rám vozu černou barvou. Návod počítá pouze s aplikací zelené barvy, a rám by měl být překryt obtiskem přiloženým v balení modelu. V tomto jsem se tedy též odchýlil od návodu. Na vůz jsem aplikoval obtisky tak, že nejprve jsem vystříhal ze dvou přiložených čísel jedno, a to pak po číslech připevnil na své místo.
Nakonec jsem napatinoval střechu vozu a přilepil okna. Dle návodu jsem sestavil interiér vozu a celý pojezd. Již nyní bylo vidět, že to bude velmi elegantní vůz.
Na vůz jsem pak nalepil nárazníky a vše spojil v jeden celek. Poslední prací bylo nainstalování veškerého kování vozu. Tím byl hotový další vůz.
No a dostáváme se k poslednímu vozu, který byl ve skutečném železničním světě vyroben jako první. Jedná se o vozovou řadu ABe z roku 1918, která byla již ve třicátých letech přeznačována na řadu Ae. U některých vozů byla ještě během třicátých let provedena rekonstrukce vozové skříně. To je přesně vůz, který si zde představíme. Pojezd vozu jsem získal ze stavebnice LPH, nárazníky jsou košové - 3D tisk a obtisky jsem koncipoval do poloviny 50 let, kdy vůz již dosluhoval. Detailní pohled na nárazníky i při velkém zvětšení prozrazuje dokonalost 3D tisku.
Sestavení vozu je otázkou asi dvou hodin.
Na čele představku jsem zadělal spáru mezi skříní vozu a střechou. Dodělal jsem na střešní části představku krycí lišty.
Následoval nástřik vozu do klasických barev. Stříkání barvou je však náročné, protože kartónová stěna barvu rychle vsakuje.
Na pojezd pak byly aplikovány obtisky. Bohužel jsem asi něco popletl, nebo jsem měl horší kus. Prostě obtisky tak docela nepřilnuly k podkladu a byly vidět kraje. .
Tato nedokonalost se mi pak projevila i na skříni vozu. Střechu jsem proto napatinoval trošku více, aby vůz vypadal jako již sešlý a po přeznačení bez aplikace nového nátěru. Takto vozy jezdily, a myslím, ža tato obtisková nevýhoda se nakonec stane výhodou tohoto modelu.
Zbývalo pak již jen doplnit tu drobotinu, u které se učím trpělivosti, a při které kde komu tečou nervy. No, i to se nakonec povedlo.
Co říci závěrem? Sice jsem stavěl na přeskáčku, ale ve stavbě jsem zachytil vývoj vozů druhé třídy u ČSD. Vůz z roku 1918 měl s vozem z roku 1936 společný pojezd a stavbu vozové skříně - z oplechovaného dřeva. Vůz ze čtyřicátých let pak měl s vozem z roku 1936 stejný tvar vozové skříně. Myslím, že na mém budoucím kolejišti i díky těmto vozům budu moci sestavit docela pestré soupravy.