Vůz Ci/U 351
Na počátku roku 2020 jsem byl, jako duchovní, ustanoven do ukajinské farnosti a pocítil jsem nutnost načit se aspoň základy jazyka ukrajinského. Proto jsem se rozhodl pokračovat v osvědčené metodě namluvení učebnice na zvukový záznam a při modelaření neustále onen záznam poslouchat. Aby bylo co modelařit, tak jsem si pořídil pár vozů na úzkokolejku. První osobní vůz úzkorozchodné soupravy jsem si zvolil ten nejmenší - tříokeňák Ci/u 351. Původně se jedná o vůz třetí třídy, typově poměrně rozšířený na území dřívější Rakousko-Uherské monarchie. Předmětný vůz je do dnešních dnů provozován v Jindřichově Hradci se soupravou dalších historických vozů, jež jsem si jako stavebnice též pořídil.
Samotná stavba vozu byla velmi jednoduchá a dá se zvládnout za jeden večer. Protože krom služby duchovní jsem též i zaměstnán v divadle, tak mi to trvalo déle. Musím někdy jít spát...
Vyleptané díly stavebice jsou sice drobné, ale manipulace s nimi je bezproblémová. Do větších celků vše zapadá dle poctivě provedeného plánku.
Některé úpravy jsem si však neodpustil. V plánku se počítá se základem vozové skříně v nebarveném stavu. Důsledkem by ovšem bylo, že rámy oken, které jsou ve skutečnosti dřevěné, by byly mosazné. A tak jsem horní polovinu základu pro vozovou skříň stříknul žlutou barvou, aby se mosaz na voze neprozrazovala příliž okatě. Následně jsem odbrousil část barvy v místech, kde již najisto bude nalepena vrchní vrstva bočnice vozu. Pojezd jsem slepil dle návodu. Vrchní části vozové skříně jsem stříkl ještě před vyseknutím z původního místa plechu zelenou barvou. Střechu jsem nastříkal šedivě. Zde jsem si dovolil malou úpravu. Vůz má ve skutečnosti malou podpěru střechy, která je ukotvena na horním rohu vozové skříně. Tyto díly ve stavebnici nejsou a tak jsem si posloužil zbytkem leptu od detailů vozu Ci/Bi. Vůz tímto maličkým detailem docela prokoukl. Pro názornost jsem následující fotografii nechal ve velikosti 3 x větší, než je model ve skutečnosti.
Střecha byla v době fotografování stále ještě nasazena na volno. Pozdeji jsem jí přilepil a místo na střeše, kde byl zámek pro letování, jsem zaretušoval. Následovalo nanesení obtisků. Ty jsou naštěstí jednoduché a do 10 minut bylo po všem.
Vůz v lesklém nátěru vypadal jako taková malá hračka a vůbec nepřipomínal vážně myšlený model skutečného dopravního prostředku. Proto jsem na vůz aplikoval matný lak a střechu vozu jsem rezavě zapatinoval. Vše jsem ještě jednou zafixoval aplikováním bezbarvého laku. Vozovou skříň jsem zakončil zasklením všech oken a přilepil jí na pojezd. Na čela pojezdu jsem připevnil úzkorozchoné spřáhlo, co jsem zakoupil někde na internetu. Nyní se to již reálnému vozu docela začalo podobat.
Protože plánuji maličké úzkorozchoné kolejiště, tak tento vůz považuji jako základ vozového parku osobních vozů na něm provozovaných.
