Np3- 56814 z odpadu
V roce 2011 jsem se dočetl, že jeden modelář stavěl modely v TT z balzového dřeva. Tedy jsem si chtěl i já tento materiál ve stavbě modelů vyzkoušet. Z odpadu jsem si sestavil pojezd vozu. Byly to různé staré pojezdy k vozům řady Z. Jednomu pojezdu chyběla ložiska s rozsochami na jedné straně a druhému na druhé. Tak jsem ze dvou udělal jeden pojezd. Bohužel až po sestavení vozu jsem zjistil, že na jedné straně vozu již byly rozsochy též lepeny. No, tak jsem aspoň nemocnou rozsochu podepřel pásovinkou Evergreen. Celou kastli vozu jsem pak udělal z balzového dřeva a podlepil vteřinovým lepidlem.
Jak vidíte, jako náklad jsem užil brčka slepená k plíšku. Tím plíškem jsem měl vyřešené závaží vozu. V tiskárně jsem si pak vytiskl číslo a nalepil jej na vůz. Tím to pro mě tehdy haslo a roky jsem se těšil z takového pohledu:
Jenomže jak šel čas, tak byl vůz více méně pro ostudu. Byl křehký, křivý a moc se mu nechtělo jezdit. Rozhodl jsem se tedy, že využiji zbytky ze staveb jiných vozů a dám vozu (nebo spíše pojezdu) druhou šanci. Z destiček a profilů evergreen jsem vysochal novou kastličku. U profily na vozové skříni jsou dělány z pásovinky, na jejíž bocích byl natažen tenký drátek z cívky. Dvířka od budky jsou z leptu, který jsem jako nekompletní, dostal od jednoho modeláře, co končil s TT. Po nabarvení jsem vůz uložil na pár let do skříně.
Již nyní to bylo stokrát lepší než dříve. Při stavbě jiných modelů mi zůstaly leptíky kování vozové skříně a tak jsem je na vůz aplikoval. Z profilu evergreen jsem vysochal boční dveře nákladního prostoru.
Protože však již vagónek vypadal docela k světu, tak jsem si řekl, že by mohl na kolejišti nejen stát u skladu, ale že by též mohl jezdit. Proto jsem vůz osadil ložisky z mosazného výlisku a kovovými soukolími. A najednou to jezdilo. Jenomže jsem při tom ulomil klanici. No tak jsem prošel internet, jak vypadá vlastně ten můj vůz ve skutečnosti. Našel jsem jen vůz v péči spolku v České Třebové, ale těžko říct, na kolik má vůz platné číslo a na kolik je jeho vzhled věrný provozu. Každopádně klanice nemá. Tak jsem je oddělal i z mého vozu.
Na vagónek jsem nanesl nápisy, co tam byly k disposici a vůz docela prokoukl.
Nyní tedy byl ten nejlepší čas na ušpinění vozu. Tím zároveň zmizela drobná nepřesnost přetahů černé barvy na bočnici.
Vůz tak byl již prakticky hotov, ale byl velmi lehký a tak jsem hledal odpovídající náklad a našel jsem zbytek - náklad vozů ze Start sady. Ten náklad je vlastně špalíček potažený tenkým plátnem. Ten můj náklad byl samozřejmě hodně špinavý a tak jsem jej přestříkal šedou barvou a dal na vůz. Konečně to tak dostalo optimální váhu.
Poslední věcí na voze byla montáž spřáhel. Ta jsem dal samozřejmě s očkem.
Vůz je tím hotov a nebýt spřáhel, obtisků a kovových kol, tak by byl zadarmo. Musím však přiznat, že stavba ze všeho možného i nemožného odpadu je opravdový požitek, který posiluje kreativitu modeláře. Proto všem modelářům vřele doporučuji si občas něco podobného postavit.