Nákladní vlak ČSD - Díl II.

Ve druhém díle článku o nákladním vlaku ČSD si představíme tři zavřené vozy - vůz Z bez brzdy a brzdařské budky, ten samý vůz, ale s brzdařskou budkou a nakonec si představíme delší verzi vozu s brzdařskou budkou. Všechny tři vozy jsou typickou ukázkou vozového parku první poloviny 20. století. Nekteré vozy dosloužily v běžné dopravě na začátku 80. let 20. století, a poté sloužily další roky pro jiné potřeby železnice. Díky tomu se tak spousta těchto vozů dochovala do dnešních dní, jako můzejní exponáty.
 
Nejprve tedy vůz  - původně společnosti STEG bez brzdy. 
Vůz jsem začal stavět roku 2012, kdy jsem dostal poprvé do ruky profily Ewergreen, či jak se to píše. Představa byla, že upravím tovární Zetku úpravou bočnic za pomocí pásků Evergreen a kartónu. Protože však jsem neměl obtisky, tak vůz putoval do krabičky. Původní skříň vozu jsem vykoupal v saponátu a jehlou jsem projel všechny mezery mezi prkny vozové skříně. Tím se více zvíraznila dřevěná skříň vozu. Do U profilu bočnic jsem vložil pásek Ewergreen a z kovového profilu byl náhle vytvořen dřevěný trámek. Dveře vozu jsem musel udělat nové pomocí destičky Ewergreen.
No, již to bylo to, co jsem chtěl. Vozu jsem zatím nelepil košové nárazníky, protože jsem průběžně vybavoval nárazníky vozy, které jsem dokončoval. Vůz jsem nastříkal a začal jsem pátrat po obtisku ČSD pro řadu Z. Jeden výrobce obtisků dostal od mé maličkosti velkou zakázku na obtisky na míru, ale dodnes jsem se obtisků nedočkal - je to již 4 roky, tak snad se již výrobce neozve. Vůz ve stavu před dokončením proto léta ležel v krabičce. Když jsem si však pořídil obtisky na modely od Malé železnice, tak jsem našel číslo, které by se mohlo na model hodit a vůz jsem tímto dokončil. Foto dokládá stav vozu po vyjmutí z krabičky pro další úpravy.
Mírně jsem uravil pojezd, doplnil ložiska a kovová kola, dolepil lepty a nárazníky. Vše jsem pak barevně vyretušoval a po nanesení obtisků přestříkal leskem a pak matem. Ty lepty jsou tam však ve výsledku jen pro můj dobrý pocit, protože je vůbec nejde ze vzdálenosti jednoho metru zaostřit. Foto leptu je ještě před zabarvením.
Hotový vůz jsem pak na střeše mírně patinoval, aby vypadal v prostředí parního provozu věrohodně.
No, má to své mouchy, ale v provozu mi to ostudu neudělá, a na něčem se člověk musí naučit modelařit.
 
Druhý vůz dnešního článku je vůz ze stejnou vozovou skříní, ale s brzdařskou budkou a podvozkem s větším rozvorem. Těchto vozů po rozpadu monarchie zbylo na území ČSR roku 1918 několikanásobně více, než vozů, jehož model můžete vidět výše. Po roce 1945 byly vozy upravovány a zjednodušovány. Spousta vozů tak místo s budkou pro brzdaře dojezdila s plošinku pro ovládání ruční brzdy. Já se rozhodl pro konzervativní řešení - tedy s boudou. Jedná se o stavebnici Malé železnice. V pytlíku je prodávána stavebnice vozu - i s plánkem. 
Koupil jsem více vozů, tak si myslím, že by měly být součástí balení též čtyřpatkové nárazníky, ale tu zrovna nebyly. Já je však pro tuto stavbu nepotřeboval. Když by se však někdo chtěl s reklamací obrátit na výrobce, tak to jistě bude k vzájemné spokojenosti, protože pán je velmi ochotný. Já jsem si však chtěl postavit vůz s jinými nýrazníky - dvojpatkovými, takže mi to moc nevadilo. Stavba jde poměrně rychle a tak se zastavím jen u důležitých bodů stavby.
Když se slepí vůz do kupy, pak zbývá osadit detaily. Člověk by při holé stavbě vozu ani nevěřil, jaký pěkný model to nakonec bude.
Papírová bočnice dodá vozu úplně jiný vzhled. Je to imitována dřevěná bočnice u reálného vozu. K přilepení jsem použil vteřinové lepidlo a po nanesení lepidla jsem párkrát pomatlal celou bočnici čističem, aby bočnice k podkladu lépe přilnula a naleptané lepidlo aby zesílilo pevnost papírového obkladu skříně vozu.
Velikou výhodou je, že na papírovém obložení vozu je naznačená poloha dalších částí, které se musí dolepit.
No, to už se výslednému vozu podobá. Nyní jsem musel poštelovat pojezd. I když je od výrobce vybaven ložisky a závažím, já se rozhodl pojezd vyšperkovat ještě lepty výrobních štítků, štítků ČSD a různými jinými titěrnostmi. A protože se mi vůz i se závažím zdál lehký, tak jsem jej zatížil maticemi. 
A následoval nátěr vozu - pojezd černě a skříň vozu červenohnědě. K aplikaci nátěru jsem použil sprej. Střechu vozu jsem pak natřel šedou barvou ručně, aby se mi pak lépe patinovala. Na natřený vůz jsem pak nanesl obtisky a přestříkal leskem a pak matem. Na závěr jsem provedl patinaci střechy a budky brzdaře. Po doplnění všech detailů je vůz docela věrohodným modelem.
Jen pro zajímavost ukázka, jak vypadá lept na skříni vozu - je to bohužel ve skutečnosti téměř neviditelné. (Ale je to tam).
Vůz je tedy hotov.
Poslední vůz dnešního článku je vůz Zdl, který je vlastně delší variantou výše popsaného vozu. V muzejních sbírkách jsou dnes provozní 2 vozy - sice ani jeden v původním stavu, ale aspoň jsou zachovány pro další generace.
Opět je základ vozu zabalen s návodem v pytlíčku od Malé železnice. První foto ukazuje vůz již v základní sestavě.
Jak je vidět, vůz je opravdu dlouhán, ale když jsem jej prohnal po kolejišti, tak s ním nebyl problém. Na vůz jsem nasadil opět papírové bočnice. 
No a opět nastal čas na lepty.
Je to mohokrát zvětšené, ale jinak člověk nemá šanci to na modelu najít.
Pak jsem teprve vůz nastříkal červenohnědou, pojezd pak černou barvou. Doporučuji nárazníky lepit před barvením modelu, protože nárazníky z 3D tiskárny prosvítají. Střechu modelu jsem natřel šedou barvou a to ručně.
No, nevypadalo to zle a tak jsem na vůz aplikoval obtisky a přestříkal leskem a matem. Nakonec jsem mírně napatinoval střechu vozu a budku brzdaře. A tímto považuji další model za hotový.