Nákladní vlak ČSD - Díl I.
Před lety, když jsem ještě měl televizi, tak jsem ze srdce nenáviděl, když zajímavý pořad končil: "Pokračování příště"... Snad mi prominete, že to udělám i já vám v tomto článku. Je to proto, že mám postaveno více vozů, než kolik by bylo možné zadarmo na Webnode napsat samostatných článků. Pomohu si tak metodou - více vozů v jednom článku.
Začínáme pro ČSD naprosto standartně - vozy na uhlí. Ty jsem koupil u Dk- Modelu. Prakticky se jedná o rychlou stavebnici pro profíka a dobrou začátečnickou stavebnici pro začínajícího modeláře. Oba vozy se dají krásně sestavit za jeden večer. Aspoň mě se to poštěstilo. Když bych stavěl modelů stejné řady více, tak si myslím, že by se daly s přehledem sestavit za večer 4 modely.
Předlohou modelu je uhlák, který se vyráběl v první polovině 20. století. Jedná se o poměrně rozšířenou řadu vozů. Proto by měl mít každý modelář modelující provoz přelomu 50 a 60 let 20. století pořádnou flotilu těchto vozů na svém kolejišti. Mám již jeden vůz bez brzdy a 2 vozy s brzdou. Tak bylo na čase zvýšit stavy.
Vozy jsem vybalil z pytlíku, kde bylo až na kola, ložiska, závaží, spřáhla a barvu vše potřebné ke stavbě.
Moc toho sice není, ale i tak je třeba pracovat přesně, aby se na výsledek dalo beze studu koukat. Moc možností jak jinak vůz pokazit opravdu není. Proto již další foto jsou vozy sestavené.
Vše sedí a tak nalepit nárazníky a honem nalakovat - spodek černým sprejem a vršek červenohnědým sprejem.
Rozdílnost barvy vozů je dána vrstvami - u tmavšího vozu je o 2 vrstvy laku více. Následovalo nanesení obtisků, zafixování lesklým lakem a zavadnutí celé bočnice pomocí matného laku.
No, není to špatné. Protože je vůz příliž lehký, tak aby nevypadával z kolejí, je nutno jej zatížit. To jsem udělal pomocí nákladu - uhlí. Jak vidíte, stačila mi k tomu papírová čtvrtka, lepidlo, sůl, matice a černá barva. Když jsem se však díval na uhláčky s nákladem, tak mi přišlo neuvěřitelné, že vozy na uhlí mohou být tak čisté. Šel jsem tedy špinit. Napatinoval jsem stěny jednoho vozu více, druhé méně. Tím jsem krom přirozené patiny vizuálně odlišil vozy od sebe. Prostě to při jízdě nebude taková nuda, když je vše čisté, jako z továrny.
Na vozy jsem jako poslední přilepil spřáhla.
Myslím, že za tak málo úsilí a peněz se získaly docela hezké modely.
Druhou částí dnešního dílu je popis stavby dvou vozů na pivo. Předlohou jsou reálné vozy vyráběné okolo roku 1900 až do roku 1916. Po válce se pak ve výrobě ještě pokračovalo. Vybral jsem si modely vozů pivovaru Morávia z Brna a Budvar z Budějovic. Jeden s brzdou a druhý bez brzdy. Nejjednodušší stavba je stavba vozu bez brzdy. Za hodinku byl již celý vůz postaven.
Mojí inovací bylo doplnění jiného typu nárazníků, než dodává výrobce a dosazení masivního závaží. Víc vůz nepotřebuje.
A hurá na nátěr vozu - ten je vyveden v zelené barvě. Střecha je natírána šedou barvou pomocí párátka. Střecha se pak lépe patinuje.
Obtisky jsem nejprve rozstříhal a pak je po částech aplikoval na vůz. Jinak se to snad ani při tak členitém povrchu vozové skříně nedá aplikovat. Poslední úpravy skříně vozu spočívali v mírném provozním zašpinění. Takto krásný vůz vydržel v provozu hezký sotva jeden týden.
No a vůz je na světě. Současně jsem stavěl brášku od tohoto vozu - vůz pivovaru Morávia. Stavba probíhala podobně, jako u piváku výše, proto se zastavím pouze u odlišností od vozu bez brzdy.
Po aplikaci obtisků vůz vypadal celkem dobře.
Bylo mi jasné, že se musí piváček chtě nechtě zašpinit. Až mi to bylo líto. A právě tu začaly potíže s obtisky. Jedny se odchlíply, druhé se povlnily a pod ně zatekla voda s patinátorem. No a místo provozního zašpinění střídmějšího charakteru jsem musel vůz vzít útokem a pořádně jej zmalovat.
Jedině takto se dal vůz zachránit. Pak již jen byly nalepené leptané doplňky (krom leptu, co byl součástí stavebnice, jsem na oba vozy dosadil lept toulců na uchycení koncové lucerny), spřáhla a vůz je hotov. Nakonec to opět nějak dopadlo a není to úplná katastrofa.
Takže příště se setkáme nad vozy řady Z v příštím díle Nákladního vlaku ČSD.