Provozuschopný motorový vůz M120.206

Ve druhé polovině dvacátých let dvacátého století hledaly tehdejší Československé státní dráhy způsob, jak ušetřit a urychlit provoz na lokálních tratích, které měly ČSD pod svou jurisdikcí. Do výroby přicházely první kolejové autobusy, které svou koncepcí vycházely ze silničních autobusů. První vozy byly vlastně silniční autobusy na železničním pojezdu. Další kolejové autobusy se však vývojově vydaly vlastním směrem. Na motorovém voze vše obsluhoval pouze jeden člověk - řidič. Proto se výrazně ušetřilo na mzdách pro personál. Některé lokální železnice se tak opět staly rentabilní. Mezi vozovkami, které kolejové autobusy vyráběly, patřila též i Tatra Kopřivnice, která s použitím automobilních prvků přišla s modernější konstrukcí lehkých kolejových vozidel. První - již visuálně "neautobusovou" řadou byla řada M130. 0, od které pak byla odvozena sériově vyráběná řada M120.2. Celkem byly vyrobeny tři série vozidel - 201- 210, 211- 220 a 221- 226. Konstrukční rychlost byla 50 km/h. Skříň vozu byla dřevěné konstrukce s vnějším oplechováním. Stanoviště řidiče bylo součástí nástupních plošin na obou koncích vozu. Ve velkoprostorovém oddíle pro cestujíci pak bylo 28 míst k sezení. V provozu byly vozy od roku 1928. Poslední byl vyřazen 1943. Některé byly již od konce 30 let. upravovány jako přívěsné vozy. Po vyřazení přestavěných vozů pak byly některé odprodány jako přístřešky pro dělníky, či jako chatky pro zahrádkáře. Vůz M120.206 jezdil na Šumpersku, Chomutovsku a v okolí Peček. V červnu 1938 byl rekonstruován na přípojný vůz a dojezdil na konci 40 let v Jičíně. Skříň vozu pak byla odprodána mimo ČSD a z venku obestavěna svérázným srubem na zahradní chatku. V roce 2012 byla chatka odkoupena a převezena do Rosic nad Labem, kde se po pečlivém zkoumání vyklubal z chatky opět vůz M120.206, který byl pak důkladně rekonstruován do podoby po vyrobení. Vůz je zatím namýšlen jako neprovozní, ale do budoucna se může stát cokoliv. Více o vozu naleznete zde: www.pshzd.cz/m120206-archiv.html Vizuálně zajímavý motorový vůz se mi velmi zalíbil a tak ve mě zahořela touha si jej postavit jako model.
Lept stavebnice vozu nabízí pouze firma Lepty KuBer. Stavebnice ale ztvárňuje vůz druhé série. Proto jsem pana Kubíčka požádal, jestli by mi tuto stavebnici trošičku neupravil. Požádal jsem jej o vyleptání čísla M120.206 a myslel si, že to bude stačit. Pan Kubíček naštěstí věděl, že první série vozů měla jiný rám, a tak mi stavebnici upravil (a tím to též do jisté míry zachránil). Je třeba vyslovit panu Kubíčkovi veliký dík, protože jsem jej zahltil svými výmysly na několika leptech, aby všechny upravil dle mých pokynů. Do toho jsem si zakoupil knihu o jednonárazníkových vozech ČSD a začal jsem modelařit.
V  květnu roku 2021 se mi dostal do rukou jednoduchý lept, který jsem měl v základních částech poskládaný během jednoho večera. 
Jednotlivé díly jsem nastříkal autosprejem a začal doplňovat detaily. Sice se to nezdá, ale vůz jich má poměrně hodně. Jako první jsem z odpadního mosazného pásku vysochal reflektory, které dávají vozu docela archaické vzezření.
Nabarvené díly jsem dal na zkoušku dohromady - vůz to připomínalo... Nanesl jsem pomocí fixu černou linku na spodní části lišt oplechování a na poprsnici, a zkusmo jsem nasadil číslo. Zde se ukázal menší nedostatek - má na míru dělaná  čísla nebyla tak dlouhá, jako byla čísla na běžné stavebnici, proto jsem musel přečnívající část odbrousit.
Za 2 minuty bylo hotovo.
Vybroušené místo jsem opět přestříkal. Tedy to nebylo tak složité. Všechny díly jsem začal kompletovat, abych se co nejrychleji dočkal hezkého modelu.
Jenže těch detailů bylo více, než jsem čekal. Podle fotografií v knize jsem pak všechny detaily doplnil. Kdo nechce mít model tip - ťop, tak již nyní by mohl být spokojený. Na kastličku jsem aplikoval nějaké ty potisky a přilepil jsem čísla, tabulky a malý státní znak ČSR.
Střechu jsem mírně patinoval. V této podobě jsem čekal až do října na pojezdy od pana Kubíčka. Jako maketa to není špatné, a již nyní na tom byl vůz stejně, jako jeho předloha.
Po dodání pojezdu jsem vůz na pojezd usadil. Do kastle jsem vlepil naohýbané pruhy mosazného plechu, ve kterém je otvor pro šroub a na vrchní straně mosazného plechu je nalepena matka. Rám vozu jsem přilepil k pojezdu.
Od tohoto okamžiku jsem měl provozní vozidlo. Nyní to již bude jen o detailech. Jako první jsem potřeboval dotvořit část rámu, která je na čelech vozu. Předpokládal jsem jednonárazníkové provedení vozu, ale v provozu na TT se musí některé věci nemodelově upravit, aby byl model v měřítku provozovatelný i na kolejišti. Proto jsem přední části rámu udělal masivnější a vykrojení přizpůsobil pohybu budoucího spřáhla. 
Spřáhla jsem použil od Roztopiše pro modely TTe. 
Vše, co má být za očkem spřáhla jsem oddělil, a spřáhlo připevnil k drátu, na jehož konci je očko pro usazení na šroub, který drží v celku karosérii s pojezdem. No, předlohu mi to připomínalo, tak hurá na další detaily.
Spřáhla jsem samozřejmě přetřel černou barvou a šel na další části skříně. Různé hadice, houkačky, trumpetky a lanka.
Na střechu jsem pak přilepil lanko, ze dvou ložisek TT vysochaný větrák, madlo pro obsluhu a lávku. Na spodek pojezdu jsem nalepil vzduchojem a maketu výfuku.
Nyní je tedy vůz hotový a plně provozuschopný. Aby mu však nebylo v mé sbírce smutno, plánuji jej doplnit přípojným vozem a malým věžáčkem M120. 324. 
Příště tedy zase u motorových vozů ještě zůstaneme.