M120.417 a M120.485

        Když se modelář rozhodne stavět modely železničních lokomotiv a vozů, jezdících na našem ůzemí po roce 1945, tak se nevyhne motorovým vozům s přezdívkou Kolejový autobus a nebo Věžák. Ve výrobě těchto motorových vozů se odrazil rychlý vývoj automobilové dopravy. Několik prvků motorové výbavy vozu bylo přímo převzato z tehdy vyráběných řad automobilů. Věžáky tak díky své úspornosti dokázaly udržet značnou část prodělečných lokálek v konkurenceschopnosti tehdejších ČSD proti automobilové a později též autobusové dopravě. Do dnešních dní se zachovaly vozy M120.417 a M120.485. Oba jsem si tedy postavil. 
      V roce 2008 jsem maturoval a protože jsem se učil průběžně po celé studium, tak jsem se o "svaťáku" neučil a slepil jsem si lept od Dk modelu M120.417. Pojezd jsem si zakoupil od Lepty Kuber. Vůz jsem párátkem natřel do barevného schématu po vyrobení. No žádná sláva to nebyla. Vteřinovým lepidlem jsem nešetřil a tak jsem si postavil takovou obludnou zelenou prasárničku. Foto dokládá stav před předělávkou.
Inu, žádná sláva to nebyla. Roku 2011 jsem si pořídil odlitek věžáku od pana Molaty. Jenže odlitek byl modelem první série vozu, která měla osmiúhelníkovou skříň, příhradový rám a lištování bočnic vozu. Tedy jsem musel do odlitku trošku říznout. Stěny vozu jsem na čelnících rozřízl a vytvořil tak čtyřhranou - obdélníkovou vozovou skříň. Zbytek jsem různě zapilovával a dolepoval. úpravou musela projít i střecha vozu.
Vůz jsem pak natřel a osadil detaily z tehdy dostupného leptíku. Bohužel číslo bylo k dispozici jen M120.487. Tak snad někdy si to předělám.
Vůz jsem zasklil a přidělal jednoduchý pojezd, protože jsem chtěl vůz jako maketu. Zbývalo tedy vůz dokončit. Tehdy jsem na poslední povrchovou úpravu používal pouze lesklý lak, tak model vypadal jako od medu. Když jsem model chtěl roku 2017  vyhodit, tak mě napadlo jej přestříkat matným lakem. A to bylo dobře. Na odstavený vůz někde u výtopny to nebude nejhorší.
A nyní se dostáváme k vozu M120.417, který jsem se rozhodl předělat. To se psal rok 2017. Ať jsem se díval na vůz z jakékoliv strany, byla to hrůza. Vůz jsem pomocí acetonu odbarvil a začal od znovu.
A v tomto stavu jsem vůz nechal odpočívat do roku 2020. Využil jsem říjnového omezení všeho a pustil se do modelaření. Vůz jsem nastříkal červeně a střechu vozu šedě. Vůz bude připodobněn stavu okolo roku 1947, kdy již tyto vozy pouze dožívaly.
Je to tak mnohem hezčí, než to bylo. Na vůz jsem doplnil všelijaká madla, návěstní toulce tabulku s číslem a obtisky. Na řadě tak bylo zasklení vozu. Jenomže původní mřížky natisknuté na fólii jsem nemohl použít a tak jsem se pokusil si nějak poradit. Prvně jsem použil fix, abych podle původní předlohy namaloval mříž na okno.
No, nebylo to ono a tak jsem rozvinul tenoučký drátek od cívky a přilepil jsem jej na stranách fólie okna chemoprenem. A to již bylo o něčem jiném. Chemoprenem jsem nakonec zasklil všechna okna.
Na voze to již vypadá docela dobře.
Skříň vozu je již téměř hotová. Jistě jste si všimli, že jsem střechu vozu mírně patinoval. Všechny obtisky na voze jsou co dům dal a při stříhání jsem musel využít i lupu, protože jsem již na některé věci neviděl. Co však vidět je pouhým okem je absence otočných větráků, které mají být na střeše. Tak jsem si je vyrobil. Základem jsou dvě malé podložky a pásek ewegreen, či jak se to jmenuje. Jedno foto ukazuje stav před slepením a druhé pak již slepené větráčky.
Větráčky jsem nabarvil a později přilepil na střechu. A hurá na trubky topení - ve voze se topilo odpadním teplem od motoru. Trubky ústí do výfuku. Další rourou je dorozumívací trubka od věže vozu ke dveřím. Je to praktické zařízení, protože hlučný chod motoru činil dorozumívání řidiče motorového vozu ve věži s personálem dole zcela nemožným. 
Trubky v bíle barvě přímo bijí do očí. Ale až se to přetře, tak to docela zanikne.
A nyní hurá na pojezd - z toho původního se mi moc nedochovalo. Proto jsem musel hodně věcí dodělat.
Pojezd jsem přetřel černou barvou a přišrouboval k vozu. Tak a hurá na poslední dvě věci - musel jsem dolepit stěrače na věži strojvůdce a udělat reflektor s označením P a Z. Jako reflektor jsem použil ložiskové pouzdro. Vyvrtal jsem ve špici díru a do ní zasunul drátek, vše jsem zalepil a naohýbal. Ale když jsem dával na reflektor obtisk s písmenem P a Z, tak se mi to u obou nepovedlo. Proto jsem natřel reflektor černou barvou a P a Z tam nějak dopsal. Sice to není žádná extra nádhera, ale je to hotové...
Vůz mě docela potrápil. To by člověk neřekl, co za množství detailů má takový jednoduchý vůz. Tak zase příště u dalšího modelu.