M122. 027
Když jsem před lety kupoval od modeláře "Povstalce" jeho modely, byly tam i stroje, jejihž předloha se do dnešních dnů nedochovala. To byl též důvod, proč jsem si tyto vozy původně sám nepořídil. Když jsem se však v polovině září 2020 díval do krabic s nedodělanými modely, tak se mi zalíbila možnost si jen tak motoráček postavit. Mám spoustu zbytků obtisků i leptů a tak jsem se rozhodl odpad recyklovat. Předlohou pro vůz je řada M122.0, která byla vyráběna ve Studénce jako průkopnický počin motorizace u ČSD. Některé vozy dojezdily krátce po Druhé světové válce a pak byly přestavěny na osobní vozy pro motoráčky M131.1. Já se rozhodl si svůj vůz udělat do podoby na konci svého provozu okolo roku 1948.
Modelář Povstalec předpokládal na konci provozu u vozu červený nátěr. Já si naopak myslel, že vozy byly relativně nové a tak vydržely v zeleném nátěru celou válku a červeně byly natřeny až při rekonstrukci na přípojné vozy. Ale co, barva u mě nehrála roli. Původně jsem chtěl využít červený nátěr, abych vše měl rychleji udělané, ale potřeboval jsem se zbavit zabarvených rámů oken, které modelář Povstalec natřel též červeně (ty mají být kovové a nebo šedivé). Když jsem však doloval rámy z oken ven, praskla mi kastlička v ruce a než opravovat něco, co by již stejně nebylo dobré, tak jsem se rozhodl vůz zbavit nátěru a udělat vše podle mých představ. Foto ukazuje model před započetím likvidace červené barvy.
Zjistil jsem, že model je lepený a střecha je z balzy. Tož jsem oddělil střechu a ohňovou metodou jsem odstranil všechnu barvu kastličky. Opálil jsem i rámy oken a kastličku jsem pomalu opět slepil.
Naštěsí byly v jedné krabici samostatně nepoužitá čísla, lvíčci a jiné cedulky, které jsem si tímto zkompletoval na voze. Rámy oken jsem nastříkal šedou barvou a připravil si různé žebříky a toulce pro doplnění vozu. Kastličku jsem nastříkal zelenou barvou a začal jsem pátrat po fotografiích reálného vozu. Samozřejmě marně, ale vozy této řady nějaké fota na internetu mají a tak jsem podle nich ustrojil model madly, popisky a žebříky. Fota ukazují vlepené rámy oken a vybarvení cedulek.
Veškeré žebříky a toulce jsem na vůz nalepil bez jakéhokoliv očekávání, ale vůz docela prokoukl a myslím, že to nebude vizuálně špatný model.
Na čela jsem pak přilepil píšťaly a dle fotografie dva výfuky na střechu.
V této fázy již bylo nutné věnovat se i pojezdu. Ten byl tvořen základem z leptu, motorkem s pevnou převodovkou a díly z balzového dřeva. Pojezd byl nekompletní - chyběly některé schody do vozu a krabičky z leptu na uchycení spřáhla. Pojezd jsem tedy rozebral a s mírnou úpravou jsem se rozhodl jej použít. Foto ukazuje pojezd před nástřikem a po něm.
Hnedle je to o něčem jiném. Na pojezd jsem připevnil kartónový papír, na který jsem nalepil 4 matice, abych měl vůz zatížen, a na spodní stranu tohoto papírového dílu jsem připevnil sběrače proudu.
Sice to není žádná krása, ale ze spodu to nevidím a začalo to jezdit. Tak jsem se musel opět vrátit ke kastličce. Do reflektoru jsem kápnul černou barvu a bílým fixem jsem reflektor přetřel. Po zaschnutí jsem do reflektoru na předním stanovišti strojvůdce vyryl jehlou písmeno P a do zadního písmeno Z. No, není to skoro vidět. Vůz jsem ještě doplnil o obtisky a vše stříkl leskou barvou pro sjednocení podkladu s obtiskem. Pak jsem vše stříkl ještě matným lakem a provedl menší patinaci na střeše vozu. Toulce návěstních luceren jsem na jejich koncích natřel červeně.
Po patinaci jsem u vozu zasklil všechna okna. Připojení pojezdu a kastle jsem nijak neřešil. Modelář Povstalec to před lety vyřešil tak, že to může docela dobře sedět na sucho i dnes.
Tedy, za pár dní se mi místo modelu, který byl míněn jako oddychovka stal pěkný kousek na lokálku.
