¹ Salvum me fac, Dómine, quóniam defécit sanctus: * quóniam diminútæ sunt veritátes a fíliis hóminum.

¹ Spasena mne učiň, Hospodine, protože se nenalézá svatý: * neboť zmenšené jsou pravdy od synů lidstkých.

² Vana locúti sunt unusquísque ad próximum suum: * lábia dolósa, in corde et corde locúti sunt.

² Marné věci mluvili jeden každý k druhu svému, * rty lstivými, v srdci a srdcem mluvili jsou.

³ Dispérdat Dóminus univérsa lábia dolósa, * et linguam magníloquam.

³ Rozptýliž Hospodin všechny rty lstivé, * a jazyky velikomluvné.

⁴ Qui dixérunt: Linguam nostram magnificábimus, lábia nostra a nobis sunt, * quis noster Dóminus est?

⁴ Kteří říkají: Jazyk náš zvelebíme, rty naše od nás jsou * kdo naším Pánem jest?

⁵ Propter misériam ínopum, et gémitum páuperum, * nunc exsúrgam, dicit Dóminus.

⁵ Pro bídu nuzných, a nářek chudáků * nyní povstanu", říká Hospodin.

⁶ Ponam in salutári: * fiduciáliter agam in eo.

⁶ Postavím jej v spasení, * doufanlivě činit budu v něm.

⁷ Elóquia Dómini, elóquia casta: * argéntum igne examinátum, probátum terræ purgátum séptuplum.

⁷ Výmluvnosti Hospodina, výmluvnosti čisté,* stříbro ohněm zkušené, přehnané v zemi, vyčištěné sedmkrát.

⁸ Tu, Dómine, servábis nos: et custódies nos * a generatióne hac in ætérnum.

⁸ Ty, Pane, zachováš nás, a ostříháš nás * od pokolení tohoto na věky.

⁹ In circúitu ímpii ámbulant: * secúndum altitúdinem tuam multiplicásti fílios hóminum.

⁹ Vůkol bezbožní chodí, * podle vyvýšenosti tvé, rozmnožil jsi syny lidské.