Služební rybák s popisy z padesátých let
V roce 2008 jsem si pořídil několik odlitků od pana Molaty a chtěl si z nich postavit hezké modely. V té době mi stačilo u vozů zprůchodnit zalitá okna, natřít pomocí barvy a špejle a postavit na provizorní pojezd. Nic jsem tehdá nezasklíval a takto mi to tehdy vyhovovalo. Stav, v jakém vůz byl si můžete prohlédnout na prvním obrázku, kde je vícero modelů, které jsem již též přepracoval a jsou zde na webu.
Od té doby uplynulo mnoho let. Roku 2011 jsem se k vozu vrátil a pokusil jsem se si ho dodělat. Nejprve jsem se zbavil starého nátěru a pak jsem aplikoval šedý a zelený autosprej.
Vůz se mi začal docela hodně zamlouvat. Navíc se mi i zalíbil pojezd, který jsem si před lety vytvořil z tabulky "Zákaz kouření". Tím, že jsem do něj vložil kovová kola, tak se stal docela použitelným. Ze spodní plochy pojezdu je vlepen mosazný pásek proti ohýbání rámu, a z vnitřní plochy jsou umístěny dvě matice jako závaží.
Když jsem v roce 2008 vůz stavěl poprvé, tak jsem si vyhrál s vyhlídkovým oknem, které jsem tehdy musel celé vypilovat a nahradit drátky tak, aby vyhlídka vypadala věrně. Díky tomu mi nedalo moc práce zasklení v roce 2011. Sklil jsem tak, že jsem vystřihl z průhledné fólie obdelníčky o přibližném rozměru okna, následně je vlepil do okenního otvoru a zalil bezbarvým lakem. Tím jsem se vyhnul jak viditelným nepřesnostem, tak i většímu použití vteřinového lepidla, které by na oknech vytvořilo šedý povlak.
V tomto stavu jsem musel vůz odložit, protože bylo mnoho starostí. Jiné modely tak dostávaly přednost. Tento stav trval až do poloviny ledna 2018, kdy jsem se začal učit skrypta do školy z nahrávky. Uvolněné ruce mohly začít modelařit.
Začal jsem přemýšlet, jak vůz co nejrychleji dokončit, abych ho mohl již konečně dát do karbice s hotovými modely. Rozhodl jsem se, že budu vůz stavět do podoby druhé poloviny 50 let 20. století. Tedy bude mít z výroby na čelech žebříky a toulce a žluté popisy na vozové skříni i na podélníku. Zábradlí a toulce jsem vytvořil z černého drátku pro bižutérii. Žebříky jsem si upravil z leptu. Celý vůz jsem pak nastříkal lesklým lakem, abych mohl nanášet obtisky.
Pro vůz jsem si vybral číslo Dsd 7-2724, který se žlutými popisky brázdí naše železniční tratě okolo Brna, jako vůz na přepravu kočárků a jízdních kol, v soupravě parního vlaku. V Aršíku bylo mnoho variant čísel, tak jsem to své dal bez problému dohromady. Bohužel tam v aršíku není označení Severozápadní dráhy, tak jsem musel dát domovskou Pražskou dráhu a domovskou stanici Děčín. Též číslo na podélníku nebylo z čeho sestříhat. Snad to nikdo číst nebude. Popisy na podélníku jsou tak malé, že jsou čitelné buď jen s lupou a nebo s vozem postaveným těsně u očí.
Vůz jsem opět přestříkl lesklým lakem a následně matným lakem. Tím jsem zafixoval žluté popisy na voze a připravil si povrch vozu na patinaci. Tu jsem provedl nejvíce na střeše vozu, protože zářivá plocha střechy vozu by v parním provozu dlouho zářivou nezůstala.
Vůz jsem po patinaci přestříkal bezbarvým matným lakem a považuji jej tedy za dokončený. Ještě mu sice chybí kynematiky spřáhla, ale ty jsou již objednány a vůz může na trať. Tak příště u jiného vozu...