433.001

V roce 2010 jsem absolvoval na konzervatoři. Studium bylo velmi zajímavé a proto se mi látka většinou učila sama. Abych se při přípravě na absolutorium mohl odreagovat, pořídil jsem si odlitek lokomotivy 423.0 poslední série. Autorem odlitku byl pan Molata. Stroje řady 423.0 poslední série se tvarově velmi podobaly lokomotivám řady 433. 0. Rozhodl jsem se tedy odlitek mírně přepracovat a postavit si lokomotivu 433.0, které se přezdívá "Skaličák". Byla to již moderní konstrukce lokomotiv a na ČSD sloužily až do konce parního provozu. Několik zástupců této řady můžeme shlédnout v muzejních exposicích, či přímo v provozuschopném stavu. Nakonec jsem tehdy usoudil, že tolik času a chuti do přestavby a doplnění detailů nemám. Odlitek jsem pouze částečně vybrousil, ale protože jsem vše dělal jehlovým pilníkem, tak jsem se spokojil pouze s tím, že se kastle vejde akorát na motorek. Pojezd lokomotivy Br 81 jsem rozšířil na obou koncích o běhouny a takto upravený pojezd jsem ke kastli přilepil vteřinovým lepidlem. Mašinku jsem pak pouze natřel na černo a bylo hotovo. Provozní to bylo a mašinu to připomínalo. 

Když jsem se v červnu 2015 podíval na stránku věnovanou výrobě šedých odlitků, tak jsem si nemohl nevšimnout hezkého a docela i detailního odlitku lokomotivy 423.0 poslední série. Doslova jsem se do toho odlitku zamiloval a rychle jsem si ho pořídil. Když byl odlitek doma, tak jsem si ho rychle prohlédl. Žádná tlustá stěna a veliké prohnutí. Zajásal jsem, a protože se jedná stavebně  o méně náročnou mašinku, tak jsem se do stavby pustil ještě ten večer, kdy jsem odlitek obdržel. 

Pojezd z Br 81 je provozní a tak jsem se rozhodl ho využít i pro novou stavbu. Rozebírání starého modelu na kastli a pojezd samozřejmě dopadlo mírným rozbitím pojezdu. Stejně se musel pojezd opravit a vyšperkovat, aby více připomínal českou předlohu. Nová kastle seděla na motorku bez většího pracovního úsilí, ale dostal jsem novou brusku a tak jsem ji vyzkoušel právě na novém odlitku. V kastli bylo nyní tolik prostoru, že jsem si nemusel lámat hlavu, kam bych měl všude položit závažíčka. 

Téměř každá parní lokomotivní řada se vyznačovala nechtěnou nejednotností. Jedna mašina měla kdejakou trubku na kotli šikmo a jiná měla zase tu samou trubku ke stejnému zařízení vodorovně s jinou trubkou. Teď co stroj, to originál. Musel jsem si pro stavbu vybrat konkrétní stroj. Já si vybral 433.001. Je to lokomotiva, která patří NTM a byla středem pozornosti na mnoha historických jízdách po celé České republice. A nyní ke stavbě.

Odlitek jsem si vybrousil a pak začal přemýšlet, co mi tam chybí a nebo co je na odlitku špatně. Po vybroušení jsem musel odstranit očka na vanách, abych mohl všechna táhla a všechny trubky vést po boku kotle. Ze zbytků leptů jsem si podle fotografie vytvořil stínítka na lucerny a na okna. Výhled z budky jsem opatřil lištou a na tuto lištu jsem nalepil malou stříšku pro strojvůdce, která se osvědčila hlavně v době nečasu. Na vrchu budky jsem musel zalepit jednu ventilační klapku, protože 433.001 má pouze 3 klapky na každé straně. Nejvíce sochařiny jsem měl na uhláku. Odbrousil jsem celou prkennou nástavbu a podle fotografií jsem ji doplnil z profilů "Evergreen", či jak se to píše. Po bocích jsem vybrousil 3 díry, do kterých jsem zasunul 3 schůdky na uhlák. Madla na uhláku i zábradlí na celé mašince je vyrobeno z drátu o průměru 0,3 mm. Na zadní straně uhláku jsem znázornil elektrický rozvod se zásuvkami, které napájí lucerny. A hurá na kotel. Ten jsem se snažil co nejvíce připodobnit fotografiím, které jsem měl po ruce. Doplnil jsem potrubí a velká táhla – průměr 1mm a zábradlí – 0,3 mm. Když bylo vše na místě, tak jsem si ještě pohrál s Dynamem, protože bylo v jiné poloze, než by mělo být. Patku, na které stojí dynamo nyní, jsem vytvořil z mosazného odpadu.

Na dně skříně jsem našel rozbité cívky do lokomotiv a tak jsem si jednu vzal a udělal s ní elektroinstalaci po celém stroji. A zbývalo jen doplnit kompresor.

Po doplnění kompresoru již bylo zapotřebí sešroubovat pojezd ke kastli. Šroubky jsou po jednom v dýmnici a v uhláku. Do vyfrézovaných van kastle jsem dal závaží a jedno závažíčko jsem dal pro jistotu i do uhláku. 

Zábradlí na čelníku jsem udělal ze struny tak, že jsem provrtal celý čelník a strunu protáhl skrz. Na spodní straně čelníku jsem naohýbal strunu tak, že jsem na ni mohl položit kousek papíru a vznikla tak stupačka pro posunovače. Horní část struny nad čelníkem jsem ustřihl tak, aby vzniklo madlo pro posunovače. Otěrem zasychajícího vteřinového lepidla jsem na madle vytvořil koule, kterými je zábradlí pro posunovače ukončeno. 

Protože šroubek v uhláku nedovoloval použít normální očkové spřáhlo s matičkou, tak jsem si z rozbitého spřáhla a se zatočeného drátku vytvořil vlastní spřáhlo. Drátek, který jej drží, je  tak připevněn šroubkem, který drží uhlák.

Následoval nástřik barvy – černé a lesklé. Po zaschnutí nástřiku jsem nanesl ozdobné linky a doplnil číslo a československého lvíčka. Vše jsem ještě přestříkal bezbarvým lakem. Tím byla kastle hotová. 

Pojezd jsem nabarvil na černo a u válců parního stroje jsem doplnil přední vedení pístu. Již po seschnutí laku jsem na parní válce nanesl okrasné červené linky.

Nyní musím počkat na dodávku znaku ČKD a až obdržím fotografie napaječe a chloptače, tak je vyrobím i pro mou mašinku, kterou poté budu považovat za hotovou.