Lokomotiva 365. 0 3x jinak
Díl první 365. 024
Roku 2010 jsem si pořídil odlitek kastle lokomotivy 365.0 od pana Molaty s tím, že si tuto lokomotivu postavím. V té době jsem však na ní neměl pojezd, a tak jsem čekal do roku 2011, kdy jsem si koupil německou lokomotivu Br 23, kterou jsem si pro tento projekt vybral jako zdroj náhradních dílů. Odlitek jsem pomocí pilníku vypiloval tak, že šel nasadit na pojezd, kastli jsem natřel, a do dýmničních dveří jsem nalepil rudou hvězdu. Tím jsem měl prozatím model hotový. Protože však to byla hrůza, odložil jsem model na hodně let do bedýnky a téměř na něj zapoměl. Okolo roku 2013 jsem na modelu z drátku vytvořil obrubu oken lokomotivní budky, a lem parojemu, krytu pojišťovacích ventilů a komínu. A opět jsem model strčil na pár let do bedýnky.
Lokomotivy řady 365.0 byly první Československou samostatnou konstrukcí lokomotivy, kterou navrhl autor nového označení lokomotiv ČSD Ing. Kryšpín. Lokomotiva tak jako přezdívku dostala právě toto jméno. Původně byla tato řada strojů určena pro rychlíkovou vozbu v rámci tehdejšího Československa od Aše po Jasiňu, ale z těchto prestižních výkonů byly dodávkamy lokomotivních řad 387. 0 a 486. 0 vytlačeny do vozby dlouhých osobních dálkových vlaků, a rychlíků na méně významných tratích. V provozu tak byly od první poloviny 20. let 20. století do začátku 70. let 20. století, kdy byly vyřazeny všechny zbývající stroje celé - 40 kusové řady 365. 0. Lokomotiva 365.024 byla vyrobena roku 1923 pod výrobním číslem 968 v První Českomoravské továrně na stroje v Praze. V provozu byla vedena pod výtopnou Chomutov, České Budějovice a nakonec Veselí nad Lužnicí, kde byla roku 1969 zrušena a převedena na vytápěcí kotel K 414. Po listopadu roku 1989 byl stroj převeden na železniční společnost v Nymbuce, odkud pak byl stroj převezen do Českých Velenic ke zprovoznění. K tomu však tehdy nakonec nedošlo. S lokomotivou 365.025 byl vyměněn kotel, který byl opraven. Tím se však na dlouhá léta oprava zastavila. Nakonec přešla lokomotiva pod majetek jaroměřského musea, odkud byla roku 2017 převezena do Lužné u Rakovníka k novému majiteli. Na lokomotivě v současné době probíhají práce na uvedení do provozuschopného stavu.
A nyní zpět k modelu. Protože to byl model, co ještě viděl můj dědeček, tak jsem se rozhodl odlitek a ani pojezd nevyhazovat, ale časem to dokončit v nějaký hezčí kus. Když mi modelář "Povstalec" prodával své modely, tak mezi jiným se v krabičce nacházel další odlitek lokomotivy 365 s černě matným nátěrem a s červenými linkami. Tož, to jsem již začal uvažovat, že si postavím i třetí lokomotivu této řady, protože před léty jsem začal se stavbou stroje 365. 020. Rozhodl jsem se proto, že si koupím lept lokomotivy od pana Cekula, a "Povstalcův" odlitek dostane krásnou novou budku pro strojvůdce. Ze zbytků stavebnice jsem chtěl vylepšit zbylé modely. Pro lokomotivu 365.024 jsem musel ze šrotu sestavit nejprve pojezd.
A pak jsem na hrubo sestavil všechny tři modely, a ujistil se, že to bude k světu.
No, a honem do práce. V červnu 2022 jsem tedy začal pracovat na všech třech strojích najednou. Lept, který jsem měl zakoupený, jsem si 2x okopíroval na kopírce bez zvětšení, takže jsem mohl některé díly vystřihnout z papíru a projet nýtovačkou. Pak jsem díly podlepil. Nikdo tak nepozná, že to není lept. Původně plánovaná pouhá úprava budky u lokomotivy 365.025 se změnila v celou stavbu od začátku, a bočnice z papíru jsem proto udělal na obě zbylé mašiny. Avšak aby nebyla jen jedna lokomotiva hezká a druhé horší, vždy jsem nějaký leptaný celek dal i jinému stroji. Pro lokomotivu 365. 024 to byl kompletní originální leptaný čelník.
Leptaná lokomotivní budka již byla hotová, a tak jsem podle té vyleptané začal upravovat i tu, co byla na odlitku.
Větrání bylo v jiné poloze než by mělo být, a lokomotivní budka měla příliž dlouhou střechu. Po úpravě to již bylo lepší.
Na boční strany lokomotivní budky jsem přilepil vystřiženou kopii boční strany s nýty, a podlepil jsem to vteřinovým lepidlem. Dále jsem dopnil některé detaily, co mi zbyly po složení dílů na lokomotivu 365.025. Při porovnání obou modelů to nebylo nejhorší.
Protože bylo jasné, že je odlitek výš, tak jsem musel hodně brousit, aby si kastle lépe sedla na pojezd, a i na pojezdu jsem musel vrchní partie upravit, aby to vše odpovídalo proporčně dané předloze. Na odlitku kastle jsem ubrousil dýmniční dveře, a nalepil 3D tisk dýmničních dveří dle normálií ČSD. Dokonce i v pantech dýmničních dveří je dírka na prostrčení drátku, aby se daly dveře otevírat. Je to prostě špičková technologie. 3D tisk jsou i lucerny, dynama, napaječe kompresor, vzduchové jímky i mazací lis. No opět mašina prokoukla. Na střechu budky jsem nalepil papírové větrače a do zadní části budky jsem nalepil nýtované čelo budky. To bylo opět z fotokopije projeté nýtovadlem. Opět jsem vše kontroloval s leptaným modelem.
Myslím, že to bylo docela dobrý. Proto jsem podle fotografií a výkresů začal doplňovat další detaily.
Z dřívějších zásob jsem měl od pana Banka alpakové číslo lokomotivy, a z aršíku leptu pro M274.0 jsem si vzal alpakové české lvíčky. Mosazné jsem nechtěl, protože jsem si lokomotivu chtěl udělat do stavu okolo roku 1950, kdy již nebylo číslo, ani znak mosazný. Z drátků a dvou odlitků 3D tisku jsem vytvořil potřebnou kotlovou armaturu.
Píšťalu jsem vysochal ze zbytku nálitku po odlévaných náraznících, ze zbytku leptu ložisek, a ze slabého drátu. Výrobní štítek je pak mřížka z leptu na lokomotivu Sergej, kterou jsem důlčíkem přesekal, a kterou jsem vsadil do rámu okna, co byl součástí leptu na vylepšení nějakého modelu.
Nyní byl čas na zprovoznění lokomotivy. Proto jsem připájel vše potřebné a odzkoušel. Vše pracuje dobře.
Protože jsem použil spíše hračkovitý model, tak pojezd mašiny musel doznat aspoň nějakého vizuálního vylepšení, aby ta hračkovitost nebila do očí. U zadního běhounu jsem doplnil nýtovanou bočnici, a výstředníkovou tyč rozvodu lokomotivy jsem vypiloval tak, že zanikla profilace původního modelu. Mírným zpilováním jsem se tvarem výstředníkové tyče přiblížil k originálu. Dál jsem do rozvodu zasáhl zkrácením přední pístní tyče, a jejím stabilním nahrazením. Od křižáku jsem však nechal původní pístní tyč, protože se mi již nechtělo se s tím trápit, a ryskovat nepojízný model. Takto mám jistotu, že to bude jezdit. Na parní válce jsem nalepil víčko - odpad po leptu vozu. Na zadní běhoun jsem pak přilepil torzo ojnice nějakého rozbitého modelu. Ojnici jsem naohýbal a připevnil k zadnímu běhounu. Do očka ojnice pak bude vsazen trn, který bude součástí tendru. Lokomotiva již byla připravena na aplikaci nátěru.
A hurá na stavbu tendru. Dlouze jsem přemýšlel, jaký to vlastně tendr bude za lokomotivu 365.024 připojen, protože v Jaroměři se počítalo s tendrem 516, ale někde jsem zaznamenal tendr 818.021, který byl tou dobu též v Jaroměři, a který s tímto typem lokomotiv jezdil. Dále jsem uvažoval i nad tendrem, jehož lept vyl součástí stavebnice. No, nebudu nikoho napínat, vybral jsem si 818.021, který prý bude s lokomotivou po opravě jezdit. Tendr 818. 0 jsem před léty též koupil od modeláře "Povstalce". Ale chtěl jsem si jej postavit jinak, a tak jsem jej zapálil, a protože byl tendr slepen, tak po vychladnutí jsem si jej znovu sestavil a doplnil o prvky, které původnímu modelu chyběly. Jako pojezd jsem zvolil podvozek nějaké lokomotivy, do kterého jsem původně zamýšlel dát motorek, ale nakonec jsem instaloval kola pro vagóny.
Na horní stranu pojezdu jsem pak nalepil matice.
Tu velkou matici jsem ale musel nahradit malou, protože mi najednou nešel pojezd vložit do kastle tendru. Kastličce tendru jsem pak připevnil prkennou nástavbu, a napasoval s pojezdem v jeden celek. Pojezd drží v kastličce tendru díky hrotům krajních náprav.
Nárazníky tendru jsou opět 3D tisk, stejně jako lucerny. Po dolepení detailů jsem vše přestříkal černým autolakem.
Pak již zbývalo jen nanést ozdobné linky a čísla s popisy.
Dohromady s mašinou tvoří tendr působivý celek. Až budu u třetí lokomotivy této řady dělat náklad uhlí, tak též i sem doplním fotografie. Tímto tedy lokomotivu 365.024 považuji za dokončenou.
