Nákladní motorové vozíky Vm
V roce 2007 jsem si u DK modelu koupil stavebnici motorového vozu řady Vm. Předloha k modelu je dodnes zastoupena ve sbírkách mnoha železničních muzeí, jako zástupce drobné mechanizace pro potřebu železničního hospodářství. Není to sice vůz, který by byl často vidět, ale jeho velké rozšíření po železnici se stalo důvodem pro zachování mnoha exemplářů. První mechanizované nákladní vozíky byly vyráběny ve 20. letech 20. století téměř ve stejné úpravě, jako poslední vozíky v 60. letech 20. století. Ve vzhledu motorového vozíku však v 50. letech byla zásadní změna v dodání dřevěné karosérie pro větší pohodlí obsluhy. Vozíky měly jednočlenou i vícečlennou karoserii. Modernizace vozíků se týkaly použitím jiného druhu motoru a převodovky.
Jednočlenný motorový vůz jsem si též pořídil i já. Vůz jsem slepil a natřel humbrolkou. To bylo před maturitou v roce 2008. V leptu byl i přívěsný vozík pro motorový vůz. I ten jsem pouze natřel humbrolkou a tím to na dlouhé roky takto zůstalo.
V roce 2016 jsem koupil od modeláře, který končil s velikostí TT, i torzo leptu motorového vozíku pro vícečlennou posádku. K tomuto modelu mi však nedodal boudu a kola. Proto jsem vůz uložil k ledu na několik měsíců a rozhodl se si ten vůz postavit někdy v budoucnu. Vůz jsem začal stavět až v září 2017, když nebylo možné si plněhodnotně zamodelařit a modelování jsem již hodně potřeboval. Na malinkaté modelářství je však vůz ideální.
K torzu modelu mi modelář naštěstí dal i plato s neupotřebenými díly, a díky tomu jsem prostým obtažením mikrotužkou získal základní tvar dílů v téměř přesném tvaru a bez měření. Podle fotografií budky řidiče a tabulky leptu jsem vytvořil zadní čelo, boky a dveře z destičky profilu Ewergréén. Přední čelo jsem pak dodělal z papírové navštívenky, kterou jsem doplnil pásky Ewergréén. Střechu jsem si vystřihl z plata leptu.
Následovalo instalování nosiče světel na střechu vozu. Též jsem upevnil držadlo spřáhla na budce obsluhy a takto jsem vše nastříkal sprejovou barvou. Budku jsem nastříkal žlutě a zbytek černě. Když byla budka nastříkána, tak jsem do čel a boků vlepil průhlednou fólii, kterou jsem zakryl papírem a vůz přestříkal lesklým lakem.
Na spodku krabice modelů od končícího modeláře jsem našel též i aršík s výstražnými pruhy a obtisk jsem nanesl na obě hrany vozové skříně. Vůz jsem opět přestříkal lesklým sprejem a následně matným sprejem, který odstranil velký lesk. Jako třešnička na dortu jsou světla, která jsem udělal z kruhového nálitku vozů Ci/Ce. Bílým fixem jsem naznačil bílé světlo. Jako poslední jsem se odhodlal k výměně kol mezi starším přívěsným vozíkem a tímto novým motorovým vozíkem. Když jsem již upravoval jeden vůz, tak jsem rovnou barevně poopravil i starší vůz, který jsem doplnil o čelní sklo a lepší výstražné pruhy. Na oprýskaná místa jsem nanesl pomocí bílého fixu fleky, které představují oprýskanou barvu. Sice se jedná o malinkatý model, ale velmi dobře jsem si zamodelařil.
