310 0118
Roku 2011 jsem si zakoupil u pana Molaty několik odlitků lokomotiv a vozů. Mezi nimi byla i lokomotiva řady 310 0, která měla obě vany na vodu stejně dlouhé. Nemusel jsem se tedy pídit, jaký stroj budu stavět, protože jediný stroj, který dodnes má obě vany stejně dlouhé, je 310 0118. Tento stroj jezdil na lokálce do Litovle a dojezdil v Olomouci. Po svém vyřazení byl předán do Národního technického muzea a roky stál v hale na Letné v Praze. Při rekonstrukci haly se stroj odstěhoval do depositu v Chomutově, kde se nalézá dodnes. Co mě vedlo k tomu udělat si "třistadesítku"? Je to především skutečnost, že tyto stroje miluji a navíc díky svým rozměrům se dokonale hodí do mého plánovaného kolejiště. Chci-li mít vlak o 4 vozech a lokomotivu k tomu, tak u rychlíku se celá souprava nevleze do jednoho metru. Takový rychlík by se honil za svým koncem, jako pes za ocasem. Když si však 4 vozy a mašinu vezmeme z lokálky, tak se vejdeme do 30 cm. A to už je o něčem jiném. A nyní něco málo povím o stavbě mašinky. Krátce poté, co jsem koupil odlitek, jsem začal shánět informace o lokomotivě 310 018, a dle výkresů jsem poměřoval odlitek.
Ten rozměrově vcelku seděl, ale některé tvary bylo třeba upravit. Boudička byla na odlitku rovná, ale ve skutečnosti je ve své spodní části zkosená. Také písečník měl jiný tvar, než jsem potřeboval. Podle fotografií jsem tedy začal pracovat na odlitku. Odlitek byl úplně holý a hladký. Pomocí drátků jsem udělal háky na střeše, horní a dolní lem van na vodu a nýty po celém obvodu lokomotivy.
Nýty byly kapitola sama pro sebe, protože jsem nevěděl, jak na ně. Zpočátku jsem používal alobal, do kterého jsem vyryl nýty, ale toto se neosvědčilo, takže jsem zvolil delší, ale lepší postup - na každý nýt jsem vyvrtal dírku, zasadil jsem do ní drátek, uskřípl, zabrousil a šlo se na další nýt.
Celý zadní díl budky jsem dělal podle fotografií i s dodatečným přeplátováním, které vzniklo zřejmě na konci 30. let. Mašince jsem také dodělal sací brzdu. V této fázi to naposledy viděl i můj dědeček, který krátce poté zemřel. Už jen proto jsem chtěl mašinku dodělat. Musel jsem však někde sehnat pojezd, abych se hnul dopředu se stavbou. Přes internet jsem si koupil pruskou lokomotivu ř. 89, ze které jsem použil píšťalu, lucerny a celý pojezd.
Zde je však nutno přiznat, že rozměry této mašiny neodpovídají řadě 310 - lokomotiva má proto o 2 mm větší rozvor, než by měla mít, a kola mají větší průměr o 1 mm. Naštěstí to v TT moc vidět nebude. Do kastle na 310 jsem vlepil závaží a upravil pojezd tak, aby mohla 310 co nejrychleji na trať. Sestavil jsem pojezd a kastli, jestli to sedí. A sedělo. proto jesm pojezd natřel černou barvou.
Když už stroj byl v celku hotov, tak zbývaly detaily - uhlák, okna, zábradlí. A pak se natíralo.
Když jsem mašinu natíral ručně, tak vypadala, jako od medu.
Tento lak jsem odstranil a nanesl sprejem lesklou čerň.
Poté už zbývalo jen nalepit lvíčka a číslo. Poslední úpravou pak bylo nanesení červených linek na vany a budku, a dosazení košových nárazníků. Tím jsem tedy pokládal stavbu za ukončenou. Náklady se sice vyšplhaly na cca 5 000 kč, ale stroj je za ty peníze krásný. Aspoň tedy pro mé oko. Takto jsem byl s modelem vcelku spokojen až do roku 2017.
V říjnu 2017 jsem chtěl trošičku vylepšit vzhled modelu a tak jsem mašinku stříkl matným lakem. Díky tomu stroj docela prokoukl...
